Myšlenková mapa je způsob jak graficky uspořádat myšlenky a informace. Uspořádání je prostorové a zároveň hierarchické. Takto uspořádané myšlenky a informace je možné propojit a tím zvýraznit jednotlivé vazby. Díky tomu se mezi ně zavádí určitý řád. Tímto způsobem myšlenkové mapy napodobují práci lidského mozku.

Novodobým vynálezcem myšlenkových map je Tony Buzan. Ten zkoumal v šedesátých letech možnosti efektivnějšího využití kapacity lidského mozku. Na základě svých poznatků pak připravil zásady tvorby myšlenkových map. Je však dobré zmínit, že první obrázky připomínající myšlenkové mapy se objevily již ve třetím století. Filozof Porfyrios z Tyru využíval těchto principů ke kategorizování informací. Jeden z neznámějších uživatelů myšlenkových map v minulosti byl pak Leonardo da Vinci.

Myšlenková mapa svojí strukturou připomíná strom. Hlavní téma myšlenkové mapy připomíná kmen stromu. Jednotlivé informace a jejich hierarchie pak větve a kořeny.

Myšlenková mapa se tvoří v několika krocích:

1. Definovat, zaznamenat a graficky zvýraznit hlavní téma myšlenkové mapy.
2. Identifikovat všechny důležité oblasti informací (kategorie) vztahující se k danému tématu a napojit je na hlavní téma.
3. Pro každou kategorii rozpracovat dostupné informace a uspořádat je do jednotlivých úrovní.
4. Identifikovat a graficky zvýraznit vazby mezi informacemi.

Myšlenkové mapy je možné tvořit ručně, nebo pomocí speciálních počítačových programů. Každé řešení má své výhody i nevýhody, které je potřeba zvážit. Zásadní otázkou při tomto posuzování je, z jakého důvodu se myšlenková mapa tvoří.

Tím, že myšlenkové mapy napodobují práci lidského mozku, podněcuje jejich používání kreativitu a usnadňuje zapamatování si informací. Myšlenkové mapy je možné používat nejenom v oblasti sebeřízení, ale i ve všech ostatních oblastech (strategické řízení, projektové řízení a procesní řízení).